hlavicka
Facebook" de cz

Nancy Hünger

Über Liebe

Das ist mein biegsamer Rücken ein Vogelleichtes bin ich 

unter deinen Händen bewege ich mich bewegst du mich 

wie dünnes Gezweig bin ich leicht gebogen und ein wenig 

verweht bricht Wind über DAS GEZWEIG BIN ICH 

rauschende flimmernde Härchen auf meinem Rücken zieht 

ein Wind über das Fell zieht durch die flimmernden Härchen 

bricht Wind aus deinen Händen biegt sich mein Rücken 

biege ich mich aus deinen Händen schüttelst du alle Wetter 

schiebst Wolken über meinem Tal zupfst den Himmel zurecht 

das Gezweig in meinem Tal kämmst du nach links oder 

rechts meinen gebogenen Rücken entlang fühlst über 

meine Knochen liegen ungeordnet in meinem Rücken 

verschiebst du meine Knochen spielen Klavier 

in meinem Rücken spielt Musik du musst nur dein Ohr 

auflegen deine Hände spielen mein Knochenklavier 

bis ich knicke wie dünnes Gezweig zu brechen bin.

 

Unter meinen Rippen lagern Akten in meinem Körper 

wächst ein Straßenverkehrsamt verzeichnet die Fahrten 

auf meinem Körper alle Schleichwege werden vermessen 

und kartiert die schweren Unfälle aus der Haut gegraben 

auch die leichten auf meiner Haut führen die braven 

ihre Fahrtenbücher ticken in meinen Kisten sorgsam 

geparkt die Männer die sich auf meiner Haut abschleiften 

mit ihren Fingern einzeln in die Beugen und Mulden 

spurten DIE KNIEKEHLE AUFWÄRTS in den Steinbruch 

der eine vertrocknete Wüstung war alles in mir erschöpft 

schepperten Radkappen im Inneren hörte man kaum mehr 

als ein leises Sirenengeheul das durch die Rippen klang.

 

 

Ich schreibe meine Sehnsuchtsprotokolle fliegen 

unter der Landschaft vielleicht der baltischen See 

entlang MEINE HÜFTE IST EINE VOLLWAISE 

schreibe ich meine Hüfte schmiegt sich an jedermann 

so einfach nicht wahr leuchtet dein Gesicht um meine 

Hüfte müssen wir Sorge tragen sehr indezent nähen wir 

schwarzen Tüll um meine Hüfte ist in Trauer schreibe ich 

meine Sehnsucht läuft aus allen Kanälen Honig und Schweiß 

mein Körper suppt den Honig aus jeder Pore fließt etwas 

fließe ich aus den eigenen Poren werde ich aus ich werde ich 

wechsele die Laken stündlich die Honigwäsche lockt 

die Bienen summen meine Sehnsuchtsprotokolle durch 

meine Wiesen rauscht Honig schreibe ich der baltischen See.

 

Dekliniere mich im schönsten Fall über deinen Arm 

mimen wir EIN TANGOMOTIV deklinierst du mich 

zur schönen Frau den schönen Frauen eine schöne Frau 

ist mein Bein im rechten Winkel um deines geschlungen 

zertanzen wir eine winzige Wirklichkeit unter unseren 

Absätzen ein Herz das gereimt wurde ist nichts wert 

sagst du drehst dich zur Nächsten fliegt dein schmerzfreies 

unter ihren Absätzen wird meines auf den Bohlen zertanzt 

bin ich ein schönes vergebliches Motiv sagst du dieser Schmerz 

ist nichts wert und willst die Kursgebühr nicht länger zahlen 

für die schönen Frauen und ihre rechtwinkligen Beine 

hast du keine Grammatik nur einen richtigen Fall.

 

Dieses Gefühl klang nirgendwie irgendwie profan nach 

Gefühl war uns zu wenig durchtrieben wir also Wörter 

und hießen es Schnee sagten ICH SCHNEIE DICH 

aus meinen Wimpernkränzen umschnei ich dich 

mein Schneeliebchen sagten wir schmeckten unser Geheiß 

auf den Zungen war es kalt und warm zugleich überzuckerte 

es unsere Schultern wurden eng geführt floss noch Luft 

in feinen Kanälen zwischen unseren Schultern floss 

so ein Schnee aus den Händen der Holle flockten 

einzelne Küsse über unsere Schultern oder schneite 

es schon zwischen uns war einfach zu viel Schnee 

um den Schnee vor lauter Schnee noch zu verstehen.

 

Bildeten sich früh schon erste Verwaldungen aus 

einzelnen Stämmchen die in Herden auszweigten 

wuchs ein Dickicht DUNKELGRÜNDIGEN UND 

GRÜNENDEN BAUMBESTANDES bildeten sich 

Waldgesellschaften auf dem Hügel der ein Schamberg 

war eine beschämte Hügellei aus subkutanem 

Fettgewebe war fruchtbarer Grund und Boden 

darin mein Mischwald prächtig gedieh und allmählich 

ausüppigte zum Naherholungsgebiet für allerlei 

schießhaftes Kleinwild tummelte sich zwischen 

den Stämmchen schreckhafte Hasen und großmäuliges 

Rotwild so Paarhufer verwitterten in Rinden ergossen sich 

plötzlich von der Imago gejagt ergossen sich in schneeigen 

Wehen zwischen dem Gezweig das ich war sponn sich 

Weißes und triefte von den herzförmigen den gezackten 

Blättern meines vertrauerten Mischwalds/ Milchwalds 

trieften unfertige Kinder sammelten den Geruch 

getrockneter Kinderschuppen vom Gezweig trugen sie 

meine knospenden Kinder in Milchkannen davon.

O lásce

1

Toto jsou moje ohebná záda jako ptáče jsem lehká

pod tvýma rukama hýbu se hýbeš mnou

jako jemné větévky lehce jsem prohnutá a trochu

odvátá vlomí se vítr přes VĚTVOVÍ JSEM JÁ

šelestivé blýskavé chloupky po mých zádech táhne

vítr kožichem táhne blýskavými chloupky

vlomí se vítr z tvých rukou prohnou se záda

prohnu se já z rukou sypeš všechny nečasy

suneš mračna nad mým údolím škubeš za nebe

v mém údolí větvoví sčesáváš doleva nebo

doprava hmatáš po mých prohnutých zádech

po mých kostech leží neurovnaně v mých zádech

mé kosti posouváš hrají na klavír

v mých zádech hraje hudba stačí jen přiložit

ucho tvé ruce hrají na můj klavír z kostí

dokud se neohnu jako tenké větévky jen jen je zlomit.

 

2

Pod mými žebry uskladněna akta v mém těle

roste silniční dopravní podnik zaznamenává jízdy

na mém těle proměřují se veškeré skryté trasy

a zařazují do kartoték těžké nehody se vydobývají z kůže

i ty lehké na mé kůži vedou si ti spořádaní

knihy jízd načasovaně tikají v mých rachotinách pečlivě

zaparkovaných muži kteří se smýkali po mé kůži

prsty jednotlivě v ohybech a důlcích

sprintují VZHŮRU PODKOLENÍM do kamenného lomu

který byl seschlou zpustlinou vše ve mně vyčerpáno

chrastily kryty náprav v nitru nebylo slyšet málem víc

než tiché houkání sirény napříč žebry.

 

3

Píši své toužebné protokoly letí

pod krajinou možná podél baltského moře

MŮJ KYČEL JE SIROTA píši

můj kyčel se ke každému přimkne

sotva a stěží že ano svítí tvá tvář u mého

kyčle o něj musíme pečovat velmi nedecentně šijeme

černý tyl kolem mého kyčle je ve smutku píši

má touha vytéká ze všech kanálů med a pot

mé tělo mokvá medem z každého póru teče něco

teču já z vlastních pórů vznikám já z já vznikám já

měním prostěradla hodinu co hodinu medové prádlo láká

včely bzučí mé toužebné protokoly po

mých lučinách bublá med píši baltskému moři.

4

Skloňuj mne v nejkrásnějším pádu přes svou paži

napodobme MOTIV TANGA skloňuješ mne v

krásnou ženu krásným ženám krásné ženě

je má noha v pravém úhlu přivinuta ke tvé

roztančíme na padrť drobnou skutečnost pod svými

podpatky zrýmované srdce nestojí za nic

říkáš otáčíš se k další to tvoje bezbolestné odlétá

pod jejími podpatky moje se do mrtě na prknech rozdupe

jsem krásný marný motiv říkáš tato bolest

nestojí za nic a už nechceš dál platit poplatek za kurz

pro krásné ženy a jejich pravoúhlé nohy

nemáš žádnou gramatiku jen správný pád.

 

5

Tento pocit nedozníval jaksi nijak profánně

pocit to nám bylo příliš málo prohnali jsme tedy slova

a nazvali ho sněhem řekli SNĚŽÍM TĚ

ze svých věnců řas tě obsněžím

můj sněhurko řekli jsme chutnali svůj příkaz

na jazycích byl chladný a teplý zároveň pocukroval

nám ramena se zúžila úžinou protékal ještě vzduch

kanálky mezi rameny nám protékal takový

sníh z náručí sypala nám chocholka vločky

polibků přes ramena nebo už sněžilo

mezi námi bylo prostě příliš sněhu

abychom sněhu pro samý sníh ještě rozuměli.

 

6

Tvořily se už záhy první lesní porosty z

jednotlivých kmínků které se rozvětvovaly do stád

vyrůstala houština ze ZÁLUDNÉHO POZADÍ A

ZELENAVÉHO STROMOVÍ se utvářela

lesní společenství na pahorku jenž byl stydký

bylo stydlivé pohorstvo z podkožní

tukové tkáně byl úrodný základ a půda

na níž můj smíšený les skvěle prospíval a pozvolna

přebujel v blízkou rekreační oblast pro všemožné

drobné lovné zvířectvo rejdilo mezi

kmínky bázliví zajíci a velkohubí červení

jeleni tedy zdvojení prstochodci zavětřili se rozlili do kůr

vyhnáni náhle imagem je rozlilo v sněžných

závanech palčivosti mezi větvovím jímž jsem byla se

rozpínala běl a kapala ze srdčitých lístků zoubkatých

mého zármutlivého smíšeného/mléčného lesa

ukapávaly nehotové děti sbíral se pach

uschlých dětských lupů z větvoví odnášeli

mé pučivé děti v konvích na mléko.

 

překlad VěK

patneri